Počet nahlášených stížností: | 1 |
Z toho za letošní rok: | 1 |
Stále v řešení: | 1 |
Dne 21.7.25 jsem na webovém portálu Wedos prodlužovala platnost svých domén. Platba proběhla přes zálohový účet Wedos (kam jsem předtím "nabila" peníze). U jedné z domén mi byla naúčtována i služba Wedos EWM, čož nebylo při platbě zřejmé. Až při platbě za jinou doménu jsem si všimla, že cena je jiná a zjišťovala jsem proč. Později jsem z faktury za prodloužení domény zjistila, že platba zahrnovala i službu EWM, kterou jsem měla u jedné z domén aktivní z minulosti. Službu EWM jsem tedy ihned deaktivovala a prostřednictvím kontaktního formuláře požádala Wedos o vrácení peněz, což mi bylo opakovaně zamítnuto s tím, že peníze za doplňkovou službu k doméně nevracejí.
Při objednání prodloužení s platbou ze zálohového účtu ale nebylo nikde uvedeno, že objednávám i nějakou další službu, platba proběhne ihned po kliknutí na tlačítko "objednat prodloužení" a následné potvrzení vyskakovacího okna v prohlížeči s textem "Opravdu objednat prodloužení domény?".
Službu (společně s prodloužením domény) jsem navíc objednala od 29.7.25, takže ještě nedošlo k její aktivaci v rámci této objednávky.
Domnívám se, že při objednání online jako spotřebitel (ne společnost) bych měla mít nárok na odstoupení dle § 1829 zákona č. 89/2012 Sb. a to i s přihlédnutím k tomu, že během objednávání není služba EWM ani její cena nikde uvedena. Aktivace služby navíc ještě nenastala, protože objednávka se vztahuje k prodloužení od 29.07.2025.
Monitoring domény WEDOS EWM
Vrácení 217,8 Kč na zálohový účet za již deaktivovanou službu Monitoring domény WEDOS EWM, která byla zaplacena neúmyslně a nemám zájem ji v budoucnu využívat.
|
Tweet |
Při koupi zboží na dálku má spotřebitel dle § 1829 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, do 14 dnů od převzetí zboží nárok na to, aby u prodávajícího uplatnil možnost odstoupit od smlouvy bez udání důvodů.
V návaznosti na to má prodávající povinnost mu dle § 1832 odst. 1 občanského zákoníku vrátit do 14 dnů od tohoto odstoupení všechny peněžní prostředky včetně nákladů na dodání, které od něho na základě smlouvy přijal, stejným způsobem. Zákon připouští pozdržení platby jedině v případě, že spotřebitel ještě nevrátil zboží nebo neprokázal jeho odeslání. Pokud taková skutečnost nenastala, není důvod k pozdržení vrácení peněžních prostředků spotřebiteli. Spotřebiteli doporučujeme, aby si doklady prokazující odstoupení i odeslání zboží uschoval.
Pokud prodávající nevrátí peněžní prostředky ve stanovené lhůtě, ocitá se v prodlení. Spotřebitel tak může požadovat úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku (ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Nevrácením částky v zákonné lhůtě se z ní stává bezdůvodné obohacení na straně prodávajícího, které je povinen dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku vydat spotřebiteli.
Právo na odstoupení není absolutní. Dle § 1837 písm. a) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, spotřebitel nemůže odstoupit od smlouvy o poskytování služeb. To platí, pokud jsou splněny tyto dvě podmínky:
(i.) služby byly v plném rozsahu poskytnuty; v případě plnění za úplatu, pouze pokud započalo s předchozím výslovným souhlasem spotřebitele před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy
(ii.) podnikatel před uzavřením smlouvy spotřebitele poučil, že poskytnutím plnění zaniká právo odstoupit od smlouvy.
Jsme toho názoru, že popsaná situace pod uvedenou výjimku z práva na odstoupení nespadá a spotřebitel by tak od smlouvy ohledně doplňkové služby mohl odstoupit.
Stížnost nyní přeřazujeme na společnost, aby se k ní mohla vyjádřit.
Nepodaří-li se spor vyřešit smírnou cestou, má spotřebitel možnost obrátit se na mimosoudní řešení sporů při České obchodní inspekci. Tato služba je bezplatná. Odkaz na podání návrhu na zahájení mimosoudního řešení sporů je možné vyhledat na webové adrese https://coi.gov.cz/informace-o-adr/.