Počet nahlášených stížností: | 66 |
Z toho za letošní rok: | 1 |
Stále v řešení: | 1 |
Před dvouma měsící jsem reklamovala boty č.***.Reklamace uznána a boty po pár dnech vyměněny.Na prodejně jsem požadovala náklady spojené s reklamací tedy jízdné a prodavačka hleděla ,že to nikdo nikdy mechtěl.Byl mi dán formulář a kontakt na email na, který jsem zaslala žádost.Do dnešního dne jsem neobdržela částku za jízdné 96 kč.Po urgenci přes mail bylo odpovězeno ,že jsem doposud nedoložila jízdné.Dle vyjádření čoi nejsem povinna dokládat jízdné a bylo opětovně zaslán mail.Bez odpovědi.Tímto budu nucena celou záležitost řešit přes právního zástupce. S pozdravem Daniela Velecká
Účelně vynaloženými náklady jsou takové náklady, kterých bylo skutečně třeba k uplatnění práva z odpovědnosti za vady a pokud byly účelně vynaloženy a kupujícímu vznikly v souvislosti s uplatněním práv z odpovědnosti za vady.
Pokud spotřebitel doloží vyúčtování jízdních nákladů, měl by mu prodávající nahradit náklady v této výši. Nedoložení takového vyúčtování však neznamená zánik práva na náhradu. Prodávající je pak povinen poskytnout náhradu alespoň ve výši nejmenších možných nákladů, což znamená obvyklou cenu jízdného na danou vzdálenost.
Jak bylo řečeno výše, jako účelně vynaložené náklady lze chápat pouze nejmenší možné náklady. Prodávající proto může odmítnout hradit náklady za dopravu automobilem, pokud bylo možné využít levnější způsob dopravy.
Takto snížené náklady je však prodávající povinen uhradit bez jakékoli nutnosti jejich dokazování.
Okamžité proplacení
|
Tweet |
Spotřebitel může uplatnit právo z vady, která se projeví u spotřebního zboží v době dvou let od převzetí. Podnikatel má dle § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, povinnost vyřídit reklamaci nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, pokud se prodávající se spotřebitelem nedohodne na delší lhůtě. Tato lhůta se dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (viz sp. zn. 33 Cdo 3228/2009) vztahuje také na povinnost prodávajícího informovat spotřebitele o vyřízení reklamace.
Práva z vadného plnění se zásadně uplatňují v provozovně prodávajícího, ve které je přijetí reklamace objektivně možné, a to v souladu s § 2172 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a v souladu s § 19 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.
Spotřebitel má dle § 1924 občanského zákoníku v případě uznané reklamace nárok na náhradu tzv. nutných nákladů spojených s reklamací. Těmi jsou poštovné nebo úhrady cestovních nákladů. Spotřebitel není (srov. s nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. I. ÚS 626/06) povinen vybrat nejlevnější prostředek přepravy, přesto to s ohledem na princip poctivosti a dobré víry doporučujeme. Nelze totiž podle našeho názoru žádat po prodejci proplacení excesivně vysokých nákladů, pokud šla doprava k reklamaci vyřešit levněji. Pokud prodejce výslovně doporučil spotřebiteli určitý způsob dopravy, pak je samozřejmě povinný uhradit veškeré náklady, které spotřebiteli vzniknou tím, že vybral způsob přepravy dle "návodu" prodávajícího. Spotřebitel má právo na úhradu těchto nákladů v penězích.
Pro výpočet náhrady za používání motorových vozidel se, pro absenci právní úpravy v oblasti spotřebitelského práva, používá analogicky předpisů pracovního práva. V těch se stanoví, že sazba základní náhrady za 1 km jízdy činí nejméně u osobních silničních motorových vozidel 5,80 Kč (viz § 1 písm. b) vyhlášky č. 475/2024 Sb.).
Stížnost nyní přeřazujeme na společnost, aby se k ní mohla vyjádřit.
Nepodaří-li se spor vyřešit smírnou cestou, má spotřebitel možnost obrátit se na mimosoudní řešení sporů při České obchodní inspekci. Tato služba je bezplatná. Odkaz na podání návrhu na zahájení mimosoudního řešení sporů je možné vyhledat na webové adrese https://coi.gov.cz/informace-o-adr/.
Hezký den,
tímto potvrzujeme konkrétní právní názor společnosti dTest, o.p.s. v tom smyslu, že náklady reklamace obuvi spojené s jízdou automobilem nelze považovat za účelné a takové lze s úspěchem vyloučit.
I. PODROBNOSTI PŘÍPADU, STANOVISKO PODNIKATELE
Děkujeme za upozornění a prosíme o upřesnění, zda-li má spotřebitel nárok na uhrazení jízdného (konk. jízdenky MHD) i v případě, kdy při podání žádosti o proplacení prohlásí, že jízdenky nemá a nemůže je podnikateli předat, protože má dlouhodobý kupón MHD. V takovém případě dle našeho názoru nelze uvažovat o uhrazení účelných nákladů, jelikož nevznikly (jízdu MHD do prodejny nelze oddělit od ostatních uskutečněných jízd v daném období a tím vyčíslit skutečné náklady na konkrétní řešenou jízdu/jízdy).
citace dTest, o.p.s.: „Účelně vynaloženými náklady jsou takové náklady, kterých bylo SKUTEČNĚ třeba k uplatnění práva z odpovědnosti za vady a pokud byly ÚČELNĚ vynaloženy a kupujícímu vznikly v souvislosti s uplatněním práv z odpovědnosti za vady.“
V obecné rovině lze oprávněně soudit, že každý spotřebitel s alespoň průměrnou rozumovou schopností si jakékoli doklady a tím spíše doklady spojené s reklamací (!) uschová pro pozdější potřebu.
Proč tedy v tomto případě spotřebitel nebyl schopen řádně doložit jím tvrzené, i když byl řádně, písemně, prokazatelně a v souladu se zákonem naší stranou poučen o právu na uhrazení řešených nákladů ještě před uplatněním reklamace? Je to proto, že jízdenky nejsou k dispozici, jelikož nikdy neexistovaly a nebyly zapotřebí např. z důvodu existence dlouhodobého kupónu MHD?
Dále je nutno upozornit, že minimálně druhá osobní návštěva prodejny nebyla nutná, jelikož pokud by spotřebiteli taková návštěva prodejny skutečně způsobovala komplikace takového rozsahu a tak ohromně výrazné náklady (hypoteticky např. 48,- Kč), stačilo pouze prodávajícímu odeslat e-mailovou žádost o zaslání nového zboží na náklady prodávajícího nebo o uhrazení částky z titulu uznané reklamace převodem zcela bez nákladů i ztráty času návštěvou prodejny (pokud tedy spotřebitel vážil cestu do OC opravdu a skutečně jen za účelem dořešení reklamace).
citace dTest, o.p.s.: „Doporučujeme se však vždy dohodnout s prodávajícím na způsobu uplatnění reklamace, i způsobu přebírání zboží z reklamace.“
S ohledem na výše uvedené a skutečnou reálnou uskutečněnou komunikaci se spotřebitelem si dovolujeme zdvořile upozornit, že naše strana NEODMÍTLA A NEODMÍTÁ skutečně účelně vynaložené náklady uhradit, pouze jsme oprávněně vyzvali spotřebitele k řádnému prokázání a doložení konkrétní nárokované částky (tedy z jakého důvodu je vyžadováno uhrazení právě této specifické částky v konkrétní výši a ne jiná částka), k dodání jakéhokoli relevantního/oficiálního důkazu - nikoli k dodání výhradně použitých jízdenek.
II. STANOVISKO ČOI
Spotřebitel v e-mailové zprávě ze dne 20. června 2025 skutečně uvedl, že mu ČOI údajně sdělila nějaké informace a připojil údajnou citaci. Oficiální nebo ověřitelné stanovisko České obchodní inspekce však spotřebitel nedoložil a v souvislosti s ČOI uvedená tvrzení spotřebitele tedy považujeme za v této fázi neprokázaná (na základě zjištění při probíhajícím procesu zpracování viz. bod III.).
! V čistě hypotetické rovině by se tak někteří lidé mohli teoreticky domnívat, že zde došlo ke zneužití autority a úředního jména ČOI za účelem nepodloženého nátlaku na podnikatele a vynucení právního jednání „pod falešnou vlajkou“.
III. POSTUP ZPRACOVÁNÍ ŽÁDOSTI
Jak byl spotřebitel naší stranou písemně informován, případ byl skutečně předán na kompetentní oddělení podnikatele k prošetření a vypracování řešení, což si však s ohledem na okolnosti případu může vyžádat i dodatečný čas - zde zejména s ohledem na údajnou citaci ČOI s nutností dohledání takového údajně publikovaného/oficiálního stanoviska ČOI, s potřebou posouzení aktuální judikatury a nezbytností studia relevantních rozhodnutí orgánů státní správy.
Naše strana si dále není vědoma pevné zákonné lhůty pro vypracování stanoviska k nákladům nebo vyplacení nutných nákladů z titulu oprávněné reklamace obuvi.
Problém netkví v tom, že by naše strana odmítala uhradit spravedlivé, zákonné, SKUTEČNÉ (REÁLNÉ, OPRAVDOVÉ) a opravdu ÚČELNĚ vynaložené náklady spojené s reklamací, ale v tom, že spotřebitel do dnešního dne relevantním způsobem nedoložil nebo nebyl schopen doložit existenci/vznik nároku, doložit jím nárokovanou částku a řádně prokázat její výši (např. i z toho důvodu, že stejné prokázání bude vyžadovat i příp. kontrola našeho účetnictví kontrolním orgánem a pak nelze argumentovat ledabylou větou: „Ta paní si to nějakým způsobem vymyslela a tak to chtěla. Nu a my jsme jí to bez dalšího prostě zaplatili, i když vůbec netušíme proč a nemáme jak doložit.“).
IV. DŮKAZNÍ BŘEMENO
Naše strana se domnívá, že společností dTest, o.p.s. použitá věta: „Takto snížené náklady je však prodávající povinen uhradit bez jakékoli nutnosti jejich dokazování.“ odporuje zásadám právního státu.
Přeci není spravedlivé a legitimní, aby si spotřebitel na „kus papíru“ prostě napsal jakékoli číslo (kterému možná opravdu i věří) a aby podnikatel následně musel okamžitě uhradit jen z titulu existence napsaného čísla, nikoli z důvodu existence důkazu oprávněnosti. Naše strana si není vědoma údajného důkazního břemene na straně prodávajícího v kontextu řešeného.
Taková příp. povinnost tedy naší straně ke dni 2. srpna 2025 není známa. Tím však nevylučujeme možnost doložení tohoto stanoviska společností dTest, o.p.s. odkazem na relevantní judikát, pramen práva apod., ze kterého bude vyplývat, že ohledně doložení konkrétní výše částky v souv. s náklady oprávněné reklamace, je tedy důkazní břemeno na straně podnikatele.
Až do prokázání opaku máme za to, že stejně tak bude muset spotřebitel nárok a nárokovanou částku doložit nade vši pochybnost i v případě hypotetického soudního sporu - což, jak již bylo výše opakovaně avizováno, se do dnešního dne nestalo.
V. NAVRHOVANÝ POSTUP SMÍRNÉHO ŘEŠENÍ SPORU
1. S ohledem na zjištěná specifika případu spotřebitel jakýmkoli relevantním způsobem doloží, že ke vzniku nároku skutečně došlo. Konkrétně například (nikoli však výlučně) spotřebitel jakýmkoli relevantním způsobem doloží, že v rozhodném období nevlastnil dlouhodobý kupón MHD a tím prokáže, že ke vzniku nároku na úhradu jednotlivých jízd MHD v tomto případě skutečně došlo. Až následně bude přistoupeno ke kroku č. 2.
2. Spotřebitel řádně doloží nárokovanou částku, řádně a nade vši pochybnost doloží její výši a odůvodní její výpočet. Je nám líto, avšak počmáraný obrázek části blíže nespecifikovaného jakéhosi možná dokumentu s písmenky a čísly za důkaz použitelný pro orgán státní správy nepovažujeme.
https://coi.gov.cz/faq/f-musi-mi-prodavajici-uhradit-naklady-spojene-s-reklamaci-2/
„Prodávající vám náklady uhradit musí minimálně v té jejich části, kterou POKLÁDÁ ZA ÚČELNĚ vynaloženou.“
3. Pokud se prodávající ztotožní s odůvodněním vzniku nároku a bude souhlasit s výší požadované částky, hypoteticky může dojít k úhradě bez zbytečného odkladu.
VI. ZÁVĚR
Až do řádného prokázání opaku se naše strana oprávněně domnívá, že ke vzniku nároku zde nedošlo a pokud by někdy v budoucnu bylo hypoteticky nade vši pochybnost prokázáno, že ke vzniku nároku skutečně došlo, pak se naše strana domnívá, že se v případě nyní nárokované částky nejedná o nejnižší možné účelně vynaložené náklady v souvislosti s reklamací obuvi a částku lze s úspěchem zpochybnit.
Naše strana je otevřena uzavření smíru a nalezení kompromisu, pokud však bude reflektováno vše výše uvedené a příp. stanovisko a argumentace dTest, o.p.s. bude řádně doložena např. judikaturou, rozhodnutím správního orgánu apod.
Pokud se spotřebitel rozhodne využít možnosti ADR ČOI, pak samozřejmě může, nicméně orgán Mimosoudního řešení spotřebitelských sporů NEMÁ PRÁVO sám závazně ROZHODNOUT o předmětu sporu, nemá pravomoc strany sporu k dohodě donucovat, má povinnost vystupovat nestranně a při podání návrhu na zahájení řízení je navrhovatel POVINEN DOKÁZAT čeho a proč se domáhá, tvrzené doložit (včetně prokázání pokusu o řešení sporu přímo - typicky Nesouhlasu apod.) … a zde se již opětovně dostáváme k jádru problému, tedy k neochotě spotřebitele nárok řádně doložit nebo k důkazní nouzi.
Děkujeme za pochopení a omlouváme se za případné vzniklé komplikace, jelikož i když je tato skutečnost bohužel často nespravedlivě přehlížena, I PRODÁVAJÍCÍ MÁ SVÁ PRÁVA a legitimní právo na jejich legální obranu.
Shoebox CZ s.r.o.