#82684Odmítnutí společného ubytování manželů při lázeňském pobytu

Děkuji za odpověď společnosti. Po prostudování vyjádření Lázní Darkov, VZP i komunikace s vedoucí přijímací kanceláře paní Hanzelovou a generální ředitelkou Ing. Filipi je zřejmé, že odmítnutí společného ubytování manželů nemá právní oporu.
Lázně Darkov tvrdí, že VZP zakazuje společné ubytování při rozdílných režimech péče (KLP vs. OLÚ), avšak zároveň přiznávají, že žádné písemné stanovisko VZP nemají. Ing. Filipi výslovně uvádí, že šlo o ústní sdělení revizních pracovníků během kontroly, nikoli o závazný dokument. VZP ve svém dopise ze dne 1. 8. 2025 potvrzuje, že rozhodnutí o ubytování je plně v kompetenci poskytovatele zdravotních služeb – tedy lázní. Neexistuje žádný výslovný zákaz.
Vedoucí přijímací kanceláře paní Hanzelová mi navíc předem písemně potvrdila, že společné ubytování manželů je „samozřejmostí“. Tím vznikl právně závazný příslib dle § 166 občanského zákoníku. Pozdější tvrzení, že se tím myslelo pouze ubytování v rámci stejného režimu péče, je účelové a nebylo v původní komunikaci uvedeno. O rozdílné diagnóze nepadla žádná zmínka – šlo pouze o administrativní rozdíl v typu poukazu.
Změna stanoviska těsně před nástupem bez právního podkladu je v rozporu s principem dobré víry, slušného obchodního jednání a právem spotřebitele na jasné a neměnné podmínky. Nabídka pobytu s odděleným ubytováním neodpovídala původně potvrzené službě.
Žádám tímto dTest o zvážení zveřejnění případu jako precedentu, který může pomoci ostatním pacientům v podobné situaci. Jde o systémový problém, kdy poskytovatelé zdravotních služeb svévolně omezují práva pacientů bez opory v zákoně či smluvních podmínkách.
Děkuji za pomoc.

Vážený týme dTestu,
děkuji za možnost reagovat na vývoj stížnosti.
Rád bych Vás informoval, že jsem obdržel oficiální vyjádření Ministerstva zdravotnictví, které potvrzuje, že:
• Ministerstvo nemá kompetenci zasahovat do provozních či ubytovacích záležitostí lázeňských zařízení.
• Ubytovací podmínky jsou plně v gesci poskytovatele péče, tedy Lázní Darkov.
• VZP nevydala žádné omezení, které by bránilo společnému ubytování manželů s rozdílným typem poukazu.
Tímto se potvrzuje, že rozhodnutí o zrušení společného ubytování bylo zcela na straně lázní, a nikoli vynuceno pojišťovnou. Odvolávání se na ústní pokyny revizních lékařů VZP tedy nemá právní oporu.
Znovu připomínám, že společné ubytování bylo písemně přislíbeno, čímž vznikl závazek dle § 166 občanského zákoníku. Jeho následné zrušení bez právního podkladu považuji za porušení spotřebitelských práv.
Vzhledem k výše uvedenému Vás žádám o přehodnocení závěru, že společnost jednala v souladu s právními předpisy. Dle mého názoru došlo k porušení zásady dobré víry, právní jistoty a důvěry ve veřejně přislíbené služby.
Děkuji Vám za další posouzení a případné doplnění stížnosti.
S úctou,
Pavel Kolář
***

Komentář k odpovědi společnosti a vývoji případu:
Děkuji za odpověď Lázní Darkov ze dne 1. 9. 2025. Dovolte mi reagovat na několik klíčových bodů.
Společnost se odvolává na stanovisko VZP ze dne 1. 8. 2025, podle kterého prý nelze umožnit společné ubytování manželů v režimech OLÚ a KLP. Tato interpretace je však podle mého názoru zavádějící. VZP ve svém přípisu výslovně neuvádí žádný zákaz společného ubytování — pouze popisuje rozdíly mezi režimy a upozorňuje na nutnost dodržet odborné a smluvní podmínky. Rozhodnutí o ubytování zůstává v kompetenci poskytovatele péče, což VZP výslovně potvrdila. Stejně tak Ministerstvo zdravotnictví uvedlo, že nemá kompetenci zasahovat do provozních záležitostí lázní.
Navíc byl společný pokoj písemně přislíben vedoucí přijímací kanceláře, což dle § 166 občanského zákoníku zakládá právní závazek. Tento příslib nebyl nikdy odvolán, nebyl označen jako omyl a nebyl v rozporu s žádnými známými podmínkami společnosti.
Znepokojuje mě také vývoj stanoviska dTestu. Dne 5. 8. 2025 dTest označil příslib za právně závazný. Dne 27. 8. 2025 však bez doložení nových právních skutečností změnil výklad a označil příslib za „pochybení konkrétního zaměstnance“. Tato změna bez vysvětlení přispívá k právní nejistotě, která vzniká v důsledku nejednotného výkladu závazků mezi institucemi.
Rád bych také upozornil, že se případem aktuálně zabývá Kancelář veřejného ochránce práv, což považuji za potvrzení, že nejde o individuální nedorozumění, ale o systémový problém, který se může dotýkat širší skupiny pacientů.
V tomto kontextu trvám na tom, že odmítnutí společného ubytování bylo rozhodnutím lázní, nikoli povinností vyplývající ze stanoviska pojišťovny. Považuji ho za porušení zásady dobré víry, právní jistoty a spotřebitelských práv.

Hodnocení:

Komentář: Děkuji za možnost využít službu VašeStížnosti.cz. Bohužel musím vyjádřit nespokojenost s výsledkem i s postupem dTestu v tomto konkrétním případě.
Přestože dTest ve svém prvním vyjádření ze dne 5. 8. 2025 označil písemný příslib společného ubytování za právně závazný dle § 166 občanského zákoníku, později bez doložení nových právních skutečností změnil výklad a označil příslib za „pochybení konkrétního zaměstnance“. Tato změna bez vysvětlení přispěla k právní nejistotě a oslabila ochranu spotřebitele.
Navíc dTest ve svém závěrečném stanovisku uvedl, že VZP „určuje podmínky pobytu“, což neodpovídá skutečnému obsahu stanoviska VZP ze dne 1. 8. 2025. VZP výslovně potvrdila, že rozhodnutí o ubytování je v kompetenci poskytovatele péče. Tvrzení, že lázně byly „nuceny“ postupovat podle instrukcí pojišťovny, je tedy nepodložené.
Očekával jsem, že dTest bude hájit právní jistotu spotřebitele a trvat na závaznosti písemného příslibu, zvlášť když nebyl nikdy odvolán ani označen za omyl. Místo toho došlo k přijetí argumentace společnosti bez jejího právního rozboru.
Případ nadále považuji za otevřený. Aktuálně se jím zabývá Kancelář veřejného ochránce práv, což považuji za potvrzení, že nejde o individuální nedorozumění, ale o systémový problém.
S úctou,
Pavel Kolář