#84572Aplikace nezákonných poplatků při vrácení zboží do 14 dnů po doručení

Stav stížnosti

Celková doba trvání

Detail stížnosti

Publikováno
09.01.2026, před 3 dny

Vyjádření dTestu

---

Při koupi zboží na dálku má spotřebitel dle § 1829 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, do 14 dnů od převzetí zboží nárok na to, aby u prodávajícího uplatnil možnost odstoupit od smlouvy bez udání důvodů.

Odstoupit od smlouvy je možné jakýmkoliv jednoznačným prohlášením učiněným vůči podnikateli (viz § 1830 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník). Samotné nepřevzetí zásilky nelze považovat za jednoznačné prohlášení, doporučujeme proto podnikatele informovat o odstoupení od smlouvy. To lze učinit například i e-mailem. Podnikatel následně musí bez zbytečného odkladu spotřebiteli peníze vrátit.

V návaznosti na to má prodávající povinnost mu dle § 1832 odst. 1 občanského zákoníku vrátit do 14 dnů od tohoto odstoupení všechny peněžní prostředky včetně nákladů na dodání, které od něho na základě smlouvy přijal, stejným způsobem. Zákon připouští pozdržení platby jedině v případě, že spotřebitel ještě nevrátil zboží nebo neprokázal jeho odeslání. Pokud taková skutečnost nenastala, není důvod k pozdržení vrácení peněžních prostředků spotřebiteli. Spotřebiteli doporučujeme, aby si doklady prokazující odstoupení i odeslání zboží uschoval.

Pokud prodávající nevrátí peněžní prostředky ve stanovené lhůtě, ocitá se v prodlení. Spotřebitel tak může požadovat úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku (ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Nevrácením částky v zákonné lhůtě se z ní stává bezdůvodné obohacení na straně prodávajícího, které je povinen dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku vydat spotřebiteli.

Obecně platí, že odstoupení od smlouvy či reklamace se zásadně uplatňují vůči prodávajícímu. Pokud by spotřebitel uzavřel smlouvu se společností z Nizozemí či z Číny, bylo by možné po spotřebiteli požadovat zaslání zboží při odstoupení od smlouvy či reklamaci na adresu do zahraničí, jestliže by však byl spotřebitel o této skutečnosti předem informován či by mu to bylo zřejmé z podoby e-shopu. Domníváme se tedy, že vzhledem k tomu, že se společnost vydává za českou, je požadavek k vrácení zboží do Číny nepřiměřený.

Platil-li spotřebitel při nákupu přes internet platební kartou, může taktéž využít bankovní nástroj zvaný zpětná platba (chargeback). S jeho pomocí lze za určitých podmínek získat peníze zpět. V případě problému by měl spotřebitel co nejdříve kontaktovat svou banku s žádostí o provedení zpětné platby. Žádost je vhodné podpořit relevantními dokumenty, například kopií komunikace s obchodníkem atd.

Před využitím e-shopů a zaplacením spotřebitelům doporučujeme, aby si zjistili podstatné informace (jako jsou provozovatel e-shopu, zda je možné věc vrátit, jakým způsobem, na jakou adresu a dokdy by měly být peníze vráceny na účet) a ověřili si e-shop či prodávajícího, což lze učinit např. na určitých recenzních portálech.

Z výše uvedeného vyplývá, že spotřebitel má (dle českého práva) právo od smlouvy odstoupit, ale vzhledem k tomu, že nevíme, s kým spotřebitel smlouvu uzavřel a komu by měl odstoupení od smlouvy či reklamaci adresovat, je šance na uplatnění práva minimální.

Vzhledem k tomu, že se jedná o zahraniční podnikatelský subjekt sídlící mimo EU (pravděpodobně v Číně), nemůže se spotřebitel obrátit na Českou obchodní inspekci ani Evropské spotřebitelské centrum. V případě, že se spor nepodaří vyřešit smírnou cestou bude se spotřebitel moci obrátit na dozorový orgán v zemi sídla společnosti.